Ano, lidé mohou být při Blower door testu uvnitř budovy. Vlastně tam být musí, aby našli případné vady ve vzduchotěsné obálce. Tlakové změny, které Blower door test vyvolává jsou tak malé, že je ani nezaregistrujete. 

Ano, samozřejmě. Konzultace vad a jejich odstranění je standardní součástí našeho Blower door testu.

Ano, jednoduché vady lze ještě před vlastním měřením opravit. Je dobré být na to připraven a mít k dispozici prostředky na těsnění (pásky, tmely).

Nejvhodnější okamžik pro provedení Blower door testu je těsně po dokončení vzduchotěsné obálky domu – bez podhledů, podlah a dalších konstrukcí, které zakrývají vzduchotěsnou obálku stavby. V tomto okamžiku je možné najít přesná místa defektů a lze je jednoduše a levně opravit. Pokud vzduchotěsnou obálku překryjí další konstrukce, je diagnostika problémů daleko složitější a oprava někdy již nemožná.

Pokud máte dobrý projekt a dostatek zkušeností, tak je to legrace. Pokud něco z toho chybí, tak už to tak jednoduché není. V každém případě je nutné začít řešit průvzdušnost stavby od samého začátku. 

Prakticky to možné není (snad jen u igelitového pytlíku). Každý dům obsahuje nějaké netěsnosti a jde o to, aby jich bylo co nejméně. 

Nejdůležitější normou pro měření vzduchotěsnosti staveb je ČSN EN ISO 9972. Tato norma popisuje postup při provádění Blower door testu a stanovuje podmínky za kterých je test možno provést.

Tato norma rozeznává tři metody měření. 

METODA 1 – měření používané budovy – měření určí hodnotu průvzdušnosti objektu ve stavu, v jakém se používá (celkovou intenzitu výměny vzduchu). Při tomto měření již nelze provádět dodatečná utěsnění. Stavba musí být ve finální fázi určená k používání. Výsledek z tohoto měření může dále sloužit k návazným výpočtům např. tepelných ztrát budovy a k vypracování energetického štítku budovy.

METODA 2 – měření obálky budovy – při měření se vyhledávají netěsnosti v plášti budovy a postupně se eliminují. Stavba musí být ve fázi dokončené vzduchotěsné vrstvy (resp. jinak utěsněného pláště), ale bez vnitřního opláštění tak, aby byl umožněn přístup případným opravám netěsností.

METODA 3 – měření budovy pro speciální účely – v ČR se například používá pro měření v rámci programu „Nová zelená úsporám“, kde SFŽP stanovil pro měření Metodický pokyn.

V této normě jsou také doporučení, která je vhodné při tomto měření respektovat.

1. Omezení rychlostí větru do max. 6 m/s – samotný vítr vzniká snahou vzduchu o vyrovnání rozdílných atmosférických tlaků. Jeho proudění při určité rychlosti způsobuje zásadní tlakové rozdíly na protějších stranách objektu, a tím vznikají nestandardní podmínky pro provedení měření.

2. Omezení rozdílem teplot a výškou objektu max. 250 m.K. Pokud rozdíl vnitřních a venkovních teplot [K] vynásobený výškou objektu [m] je větší než 250 m.K, je pravděpodobné, že výsledky měření budou nepřípustně zkreslené.

Velmi častou otázkou je, jaké jsou vlastně doporučené hodnoty průvzdušnosti a podle čeho se stanovují.

Norma ČSN 73 0540–2 definuje doporučené mezní hodnoty celkové výměny vzduchu n50, (číslo udává, kolikrát se za 1 hodinu vymění objem vnitřního vzduchu vytápěného objektu při tlakovém rozdílu 50 Pa) podle toho, jakým způsobem se stavba větrá.

Požadované hodnoty n₅₀:

• Přirozené větrání 4,5 h^-1
• Nucené větrání 1,5 h^-1
• Nucené větrání se zpětným získáváním tepla 1,0 h^-1
• Nucené větrání se zpětným získáváním tepla se zvláště nízkou potřebou tepla na vytápění (pasivní domy) 0,6 h^-1